Košík je prázdný
Proč mám ráda zakázky
2020.07.18
Odmalička jsem toužila být krásná. Jako princezna, jako víla... tajně jsem snila o nějakém kouzelném proutku, který mě v takovou krásku promění, podobně jako Popelku na plese. Dneska už vím, že tohle kouzlo je v nás samotných - že se musíme naučit dívat se na sebe laskavějšíma očima. A šperky mohou být oním čarovným zrcadlem, které nám s tím může pomoci. Hrozně mě vždycky potěší, když ženy díky mým šperkům dokážou zahlédnout vlastní krásu. Jakoby se najednou rozzářily vnitřním světlem. A právě možnost dělat ženy krásnější je to, co mě naplňuje, moje “proč” tuhle práci dělám.
Tohle je takové moje vyznání, které jsem napsala už před časem a stále platí. Během koronakrize jsem si uvědomila, že potřebuji ve své práci pomáhat druhým lidem a moje práce mi musí dávat smysl. Doktorka ze mě asi nikdy nebude, ale věřím, že aspoň malou troškou dokážu udělat svůj kousek světa krásnějším a lepším místem. Vždycky mám hroznou radost, když za mnou někdo přijde, abych mu vyrobila ten "jeho" šperk nebo si vybere něco z mé nabídky. Moje šperky nejsou tuctové a chce to občas trochu odvahu je nosit. Ale o tom to je! Těší mě, když se moje zákaznice mohou díky mým šperkům cítit krásně a výjimečně. Pak se cítím výjimečně i já sama.
Vím, že většina mých kolegyň bere zakázky jako takové nutné zlo - je tam větší tlak a stres, často spousta komunikace okolo, nepovedené zkoušení atd. Chápu to, taky se mi podobné připady nevyhnuly, ale obecně můžu říct, že zakázky mě baví ze všeho nejvíc právě proto, že v nich vidím velký smysl. Samozřejmě ráda i popustím uzdu vlastní fantazii a tvořím si podle sebe, ale přijde mi, že ve chvíli, kdy narazíme na svoji hřivnu, začneme přitahovat ty správné lidi a správné zakázky, na kterých je radost pracovat :)
A na závěr ještě jedno přiznání - rozhodně nejsem žádná typická kráska ani éterická víla (to leda moje vysněné alter-ego). Jsem máma dvou malých dětí a jsou dny, kdy jsem ráda, že se stihnu převléct z tepláků a na nějaké náušnice si při odchodu ani nevzpomenu. Ale mou největší připomínkou jsou právě děti - hlavně starší Davídek mi často říká: "Jé, mami, ty sis vzala šatičky! A náušnice! Tobě to sluší, vypadáš tak hezky.". A to teda pořádně zahřeje u srdce :-)
Ps. Pokud se vám moje šperkové příběhy líbí a chce dostávat upozornění na nové články do mailu, přihlaste se do mého newsletteru.
