Košík je prázdný
Ria a Těša: Dokud nás smrt nerozdělí
2020.08.19
S Riou a Těšou jsem se potkala náhodou, dalo by se říct. Ale přiznám se, že už na náhody moc nevěřím a myslím si, že ti praví lidé se v tu pravou chvíli potkají :) Na moji práci narazili letos v lednu v jedné facebookové skupině a oslovili mě, jestli bych pro ně nevyrobila snubní prsteny. Pak jsme se potkali osobně kvůli měření velikostí, já jim ukazovala svoje další šperky a bylo vidět, že jsme na stejné vlně. Později mi vyprávěli něco víc o sobě a jejich příběh mi přišel natolik silný, že jsem se (s jejich svolením samozřejmě) rozhodla o něm napsat víc.
Snubní prsteny jsou symbolem pouta, které snoubence pojí. "V dobrém i zlém, dokud nás smrt nerozdělí..." - to všechno tu platí dvojnásob a já doufám, že nejhorší zkoušku vztahu už mají tihle dva sympaťáci za sebou. Před čtyřmi lety totiž měli tragickou nehodu na motorce a je zázrak, že dnes mohou být naživu a spolu. Ria utrpěla těžké poranění mozku a nejdřív si nikoho nepamatovala - ani rodinu nebo přátele. Jen jeho. A on se o ni dlouhé měsíce staral a všechno ji znovu učil. Ano, zní to jako z románu :) Ale opravdu se to stalo.
Ria a Těša si pro snubní prstýnky vybrali motiv inspirovaný lotyšskou legendou a filmem Nameja gredzens. Legenda vypráví, že lotyšský vůdce Namejs bránil svoje krajany před invazí Germánů, kteří silou meče chtěli zemi přivést ke křesťanství. Musel utéci do vyhnanství, ale na rozloučenou dal svému synovi svůj prsten jako poznávací znamení. Germáni se o prstenu dozvěděli a chtěli chlapce najít. Ale při hledání zjistili, že téměř všichni muži a chlapci nosí ten stejný prsten. Germánská léčka byla totiž vyzrazena a lidé vyrobili další prsteny, aby Namejova syna ochránili před prozrazením. Od té doby je tento prsten symbolem důvěry a přátelství.
Snoubenci si přáli prsteny s pěti otočkami - jednu za každý rok, co jsou spolu. S mojí skvělou kolegyní Věninou jsme řešily návrhy a výrobní postup, dokud to nebylo ono. Věnina je pak na přání snoubenců vyrobila v kombinaci bílého a žlutého zlata.
Prstýnky už byly hotové, když udeřila první vlna korony... ale ani tímhle se snoubenci nenechali odradit a svatba nakonec proběhla podle původních plánů začátkem května, sice malá, ale krásná a opravdová :) Pro Riu jsem nakonec na poslední chvíli vyrobila i svatební šperky ze stříbra s citrínem, onyxem a jantarem. Moc se mi líbí, že měli odvahu jít vlastní cestou a udělat si netradiční svatbu podle sebe. Přeju oběma hodně štěstí a lásky! :)
Ps. Pokud se vám moje šperkové příběhy líbí a chce dostávat upozornění na nové články do mailu, přihlaste se do mého newsletteru.
